29. 11. 2018

Jak jsem „pašoval“ inovace do Kolumbie

Kolumbie je země, která má prakticky vše. Atlantický i Tichý oceán. Ropu i zemní plyn. Zlato, stříbro a další cenné kovy. Kávu, cukr i cukrovou třtinu. A k tomu obrovský pracovní trh. A nemá tušení, co s tím. Je to asi taková situace, jako kdybyste seděli za kartářským stolkem, v rukou měli ty nejlepší karty, ale neuměli byste hrát. To pak potřebujete někoho, kdo vám vysvětlí pravidla.

V případě Kolumbie a jejího ohromného bohatství i potenciálu to znamenalo uvést její budoucí ekonomickou inteligenci do světa start-upů a vysvětlit, že inovace je často jen schopnost podívat se jinak na to, co právě držíte v rukou.

A právě o to šlo na VI. mezinárodním sympóziu podnikavosti, které proběhlo v září na několika kolumbijských univerzitách.

Do týmu poskládaného z kolegů z Brazílie, Chile, Kanady nebo Nizozemska jsem se dostal na pozvání chilské organizace Reuna, s níž jsem v minulosti spolupracoval, a která propojuje na 30 tisíc studentů, akademiků a vědců z celého světa.

Můj úkol zněl jasně: vysvětlit zdejším studentům – převážně ekonomických fakult – nové trendy v byznysu a pomoci jim v orientaci v dnešním svištícím světě, v němž tón i tempo udávají technologie, inovace a propojení vědy s byznysem.

Během dvou týdnů jsme navštívili univerzity v celkem šesti městech, mimo jiné v Bogotě, Pamploně, Manizales nebo Medellínu. Seminářů se účastnili nejen studenti, ale také vysokoškolští pedagogové, obchodní ambasadoři či lidé z nejvyšších míst státní správy.

Jejich přítomnost dávala tušit, že Kolumbie je opravdu na začátku velké hry a že to s inovacemi myslí velmi vážně. Už jen proto, že v zemi je obrovská pracovní síla, pro kterou chce kolumbijská vláda právě za pomoci inovací najít uplatnění, a to například i pro bývalé členy armády proslulého narkobarona Pabla Esobara. S malou nadsázkou tak můžu říct, že jsem pomáhal vytvářet pracovní místa pro vojáky medellínského kartelu. Řekněte, kdo to má?

A i když nejdřív spousta studentů vymýšlela vzdušné zámky, brzy pochopili, že mají hrát s kartami, které mají právě v rukou. Seznámili jsme je s fungováním start-upů, s finančními technologiemi, s nutností spolupráce vědy a byznysu. Teď je na nich, aby inovativně propojili to, co mají pod nohama, s tím, co mají v hlavách.

Věřím, že s pomocí českého velvyslanectví v Kolumbii a Direct People se to podaří. Naše velvyslanectví v Bogotě jako jedno z prvních vnímá inovace jako skvělou příležitost nevyvážet pouze škodovky (nemám opravdu sebemenší výtku vůči naší prémiové značce), ale i služby. Všemožně nás podpořilo a hodlá v tom pokračovat i v budoucnu při dalších aktivitách zaměřených na bankovní služby nebo zmiňovaný trh práce.

Ano, vždy je to o změně úhlu pohledu. A Česko, to opravdu nejsou jen auta a průmysl, ale i know-how v segmentu technologií a inovací. České velvyslanectví v Kolumbii to chápe. Klobouk dolů před schopností i ochotou vidět tisíckrát viděné najednou jinak, opustit zajeté koleje, udělat to pověstné Out of box!

Muchas gracias, señor Miloš Sklenka y señor Milan Rejtar!

P. S. Jednu věc jsem ovšem nepochopil. Jak málo studentů zde mluví anglicky. Když se na to ale podívám z jiného úhlu, vidím příležitost pro start-up zaměřený na výuku angličtiny v Kolumbii :-) So, Start me up!, jak zpívají Rolling Stones.