Design thinking tvoří základ metodiky, kterou v Direct People používáme pro designování a stavbu inovací. Proto jsme se v září vydali na třídenní Design Thinking festival, abychom načerpali novou inspiraci a mohli zase o kousek vylepšit naše pracovní postupy. Festival pořádala německá d.school při Hasso Platner Institutu v Postupimi, jediná ofiko vzdělávací instituce Design Thinking v Evropě.
A nelitujeme. Program byl našlapaný, obsahoval několik paralelních streamů od přednášek přes workshopy až po lab. A protože věříme v nezaměnitelnost osobního zážitku, soustředili jsme se hlavně na workshopy, kde jsme měli možnost si všechny metody a přístupy sami vyzkoušet. Vyslechli jsme i několik zajímavých case studies a samozřejmě networkovali jako o život. Poslední den jsme strávili na „safari“ po zajímavých berlínských start-upech a design thinking agenturách.
Zajímavých věcí jsme se dozvěděli opravdu spoustu a ty 3 + 1 vůbec nejzajímavější – tedy mimo to, že základem německé stravy je Currywurst, který se podává na snídani, oběd i večeři ☺ – jsme pro vás sepsali.
A pokud vás čtení navnadí nebo vás zajímá, proč je Pepa steak z krkovičky a kde to Tomáš nepoválel, tak se zastavte 18. 10. u nás ve firmě, kde se vám „the best of“ zážitky pokusíme zprostředkovat naživo.
Hlaste se rychle, kapacita je omezena na 20 lidí.
Pokud byste se na festivalu kohokoli zeptali, jaká story ho nejvíce zaujala, velmi pravděpodobně by vám odpověděl „No ta Boschí“.
Jednalo se o adaptaci notoricky známého, leč zřídkakdy úspěšného tématu „transformace korporátu“. Pojetí bylo však mírně řečeno netradiční. Hlavními postavami nebyli v tomto případě top manažeři, nýbrž zaměstnanci, kteří dostali budget a svobodu k redesignu celé firmy. Samozřejmě se potýkali s prvotními potížemi a nedůvěrou, ale jako správní hrdinové se nevzdali, a jako důkaz místo slibů pomocí design thinkingu za 12 dní předělali komerčně nejúspěšnější produkt Bosche (IXO – aku šroubovák pro holky), který v korporátní mašinérii produktoví designéři piplali 14 let, na ekosystém s hromadou dokoupitelného příslušenství (třeba vývrtka nebo fukárek na gril☺). S následnými prodeji překonali dosavadní rekordy. Jak asi tušíte, na festivalu jsme shlédli pouze pilotní díl a několik trailerů. Zlí jazykové spekulují, že bude mít série dokonce 18 sezon a půjde ještě o větší trhák, než jakým je Hra o trůny. No uvidíme. Nás to rozhodně zaujalo a klidně bychom si dali i druhý díl. Každopádně Boschi držíme palce.
Denně slýcháme zleva zprava buzzwordy typu IOT, blockchain, AI apod. Jenže reálně a rozumně pracovat s těmito koncepty z pohledu designéra služeb je docela složité, protože se jen těžko kombinují s potřebami lidí a možnými variantami budoucího vývoje. Proto nás zaujal přístup, kdy se postupně modelují různé varianty budoucnosti, kde v každé z nich je některá z těchto technologií extrémně rozvinutá: dokonale funguje, je levná, dostupná apod. A je poté na týmu, aby pro každou z těchto budoucností odhadl, jak by popsaný stav mohl ovlivnit fungování současných nebo připravovaných produktů.
My jsme v týmu například řešili otázku, jak by masivní přelidnění a 3D tisk všeho mohl ovlivnit byznys doručování zásilek pomocí dronů. Napadaly nás všelijaké důsledky, třeba že když si cokoliv vytisknete, tak nebudete potřebovat téměř nic doručovat, tedy kromě materiálu do tiskárny ☺.
Metoda je vhodná pro odhad životaschopnosti připravovaného produktu v delším časovém horizontu a zároveň posouvá stávající koncept zase o kus dál.
Tahle vědátorsky vyhlížející metoda vychází z „Repertory grid“, kde respondenty necháváme porovnávat vždy trojici produktů nebo služeb dané kategorie. U každé takové trojice je cílem určit parametr, který je společný dvěma z těchto položek, zatímco ta poslední je jeho opakem.
My jsme si metodu vyzkoušeli na porovnávání festivalů a jedním z parametrů tak třeba bylo místo konání. Některé se konaly venku, jiné uvnitř. Výsledkem hodinového vyplňování tabulky pak byla interpretace, která z těchto kritérií jsou pro výběr ta opravdu důležitá a de facto konfigurace parametrů ideálního produktu pro daného uživatele (a pak že vám uživatelé neřeknou, co chtějí – eat this Ford!☺). Sice to zabralo spoustu času, ale fungovalo to. A podle školitelů je to skvělá metoda pro odhalování skrytých/nevědomých potřeb lidí.
Naučili jsme se zase několik nových metod, jak dělat workshopy ještě zábavnější a zároveň efektivnější. Používali jsme lepicí pásky, prototypovali s Legem, natáčeli videoshoty o tom, co jsme za jídlo a mnoho dalšího ☺.
Tomáš Bartl a Pepa Dvořák