A nelitujeme. Program byl našlapaný, obsahoval několik paralelních streamů od přednášek přes workshopy až po lab. A protože věříme v nezaměnitelnost osobního zážitku, soustředili jsme se hlavně na workshopy, kde jsme měli možnost si všechny metody a přístupy sami vyzkoušet. Vyslechli jsme i několik zajímavých case studies a samozřejmě networkovali jako o život. Poslední den jsme strávili na „safari“ po zajímavých berlínských start-upech a design thinking agenturách.

Zajímavých věcí jsme se dozvěděli opravdu spoustu a ty 3 + 1 vůbec nejzajímavější – tedy mimo to, že základem německé stravy je Currywurst, který se podává na snídani, oběd i večeři ☺ – jsme pro vás sepsali.

A pokud vás čtení navnadí nebo vás zajímá, proč je Pepa steak z krkovičky a kde to Tomáš nepoválel, tak se zastavte 18. 10. u nás ve firmě, kde se vám „the best of“ zážitky pokusíme zprostředkovat naživo.

Hlaste se rychle, kapacita je omezena na 20 lidí.

Registrovat se můžete tady

#Boschí story

Pokud byste se na festivalu kohokoli zeptali, jaká story ho nejvíce zaujala, velmi pravděpodobně by vám odpověděl „No ta Boschí“.

Jednalo se o adaptaci notoricky známého, leč zřídkakdy úspěšného tématu „transformace korporátu“. Pojetí bylo však mírně řečeno netradiční. Hlavními postavami nebyli v tomto případě top manažeři, nýbrž zaměstnanci, kteří dostali budget a svobodu k redesignu celé firmy. Samozřejmě se potýkali s prvotními potížemi a nedůvěrou, ale jako správní hrdinové se nevzdali, a jako důkaz místo slibů pomocí design thinkingu za 12 dní předělali komerčně nejúspěšnější produkt Bosche (IXO – aku šroubovák pro holky), který v korporátní mašinérii produktoví designéři piplali 14 let, na ekosystém s hromadou dokoupitelného příslušenství (třeba vývrtka nebo fukárek na gril☺). S následnými prodeji překonali dosavadní rekordy. Jak asi tušíte, na festivalu jsme shlédli pouze pilotní díl a několik trailerů. Zlí jazykové spekulují, že bude mít série dokonce 18 sezon a půjde ještě o větší trhák, než jakým je Hra o trůny. No uvidíme. Nás to rozhodně zaujalo a klidně bychom si dali i druhý díl. Každopádně Boschi držíme palce.

#Modelování budoucnosti bez křišťálové koule for dummies

Denně slýcháme zleva zprava buzzwordy typu IOT, blockchain, AI apod. Jenže reálně a rozumně pracovat s těmito koncepty z pohledu designéra služeb je docela složité, protože se jen těžko kombinují s potřebami lidí a možnými variantami budoucího vývoje. Proto nás zaujal přístup, kdy se postupně modelují různé varianty budoucnosti, kde v každé z nich je některá z těchto technologií extrémně rozvinutá: dokonale funguje, je levná, dostupná apod. A je poté na týmu, aby pro každou z těchto budoucností odhadl, jak by popsaný stav mohl ovlivnit fungování současných nebo připravovaných produktů.

My jsme v týmu například řešili otázku, jak by masivní přelidnění a 3D tisk všeho mohl ovlivnit byznys doručování zásilek pomocí dronů. Napadaly nás všelijaké důsledky, třeba že když si cokoliv vytisknete, tak nebudete potřebovat téměř nic doručovat, tedy kromě materiálu do tiskárny ☺.

Metoda je vhodná pro odhad životaschopnosti připravovaného produktu v delším časovém horizontu a zároveň posouvá stávající koncept zase o kus dál.

#S matematikou na odhalení podvědomých potřeb

Tahle vědátorsky vyhlížející metoda vychází z „Repertory grid“, kde respondenty necháváme porovnávat vždy trojici produktů nebo služeb dané kategorie. U každé takové trojice je cílem určit parametr, který je společný dvěma z těchto položek, zatímco ta poslední je jeho opakem.

My jsme si metodu vyzkoušeli na porovnávání festivalů a jedním z parametrů tak třeba bylo místo konání. Některé se konaly venku, jiné uvnitř. Výsledkem hodinového vyplňování tabulky pak byla interpretace, která z těchto kritérií jsou pro výběr ta opravdu důležitá a de facto konfigurace parametrů ideálního produktu pro daného uživatele (a pak že vám uživatelé neřeknou, co chtějí – eat this Ford!☺). Sice to zabralo spoustu času, ale fungovalo to. A podle školitelů je to skvělá metoda pro odhalování skrytých/nevědomých potřeb lidí.

…a třešinka na dortu #Zapomeňte na lepíky

Naučili jsme se zase několik nových metod, jak dělat workshopy ještě zábavnější a zároveň efektivnější. Používali jsme lepicí pásky, prototypovali s Legem, natáčeli videoshoty o tom, co jsme za jídlo a mnoho dalšího ☺.

Tomáš Bartl a Pepa Dvořák